Rozhovor: Věříme, že vzájemná pomoc je nejkratší cestou k úspěchu

(rozhovor redaktorky webu armadninoviny.cz Jany Poncarové s Tiskovým a informačním důstojníkem Velitelství 4. brigády rychlého nasazení kapitánem Štěpánem Malastem)

zdroj: https://www.armadninoviny.cz/rozhovor-verime-ze-vzajemna-pomoc-je-nejkratsi-cestou-k-uspechu.html

4. brigáda rychlého nasazení je pojem nejen mezi vojáky, ale i mezi veřejností. Aktuálně její příslušníci působí na třech světových kontinentech a zapojují se i do krizových situací v České republice – naposledy pomáhali zvládnout koronavirovou krizi. „Věříme, že vzájemná pomoc je nejkratší cestou k úspěchu. Zapojeni jsou doslova všichni,“ říká v rozhovoru kapitán Štěpán Malast, tiskový a informační důstojník Velitelství 4. brigády rychlého nasazení – Obrany národa.

Zvládnutí koronavirové krize si vyžádalo nejen nasazení zdravotníků a policie, ale také armády. Jak jste se zapojili vy? A jak vás situace zasáhla? 

Covid-19 a opatření stanovené vládou České republiky v březnu zásadně ovlivnily život ve světě, v České republice a pochopitelně i v Armádě České republiky. Naše brigáda dostala za úkol mimo jiné posílit Policii České republiky na hraničních přechodech a pomáhala také zdravotníkům v rámci operace Chytrá karanténa. V praxi to v první vlně znamenalo nasazení takřka pěti stovek našich vojáků, a to z celkové tisícovky nasazených. Obnášelo to krom jiného operativní přeplánování veškeré činnosti našich jednotek. Život na útvarech se pochopitelně nezastavil. Plní se trvale platné úkoly a v omezené míře pokračuje i výcvik. To vše navzdory personálnímu deficitu. Zapojeni jsou doslova všichni.

Veřejnost si aktivity armády všimla a vlnou solidarity zahrnula nejen zdravotníky, ale právě i vojáky. Setkali jste se s milými gesty i vy? 

Projevy solidarity ze strany veřejnosti byly a jsou nebývalé. Našim vojákům se od začátku dostává podpory ve všech možných podobách – od šití náhradních roušek, šálek teplého čaje či kávy v ranních hodinách až sladkostí, které místní přinesou na ochutnání. Jsou to milé drobnosti, které potěší a jsou symbolem vzájemné pospolitosti pro všechny, kteří se aktivně podílejí na řešení nastalé situace. Projevů solidarity si opravdu velmi vážíme a sami jsme několika dobrovolnými finančními sbírkami podpořili některá zdravotní zařízení a jejich personál. Nebo jsme darovali několik stovek roušek občanům posádkového města Žatec. Vzájemná pomoc je nejkratší cestou k úspěchu.

4. brigáda rychlého nasazení Obrany národa se nejen v armádních kruzích těší prestiži. Můžete shrnout, co jsou vaše hlavní úkoly? 

Prestiž 4. brigády rychlého nasazení je bezpochyby odrazem jejích schopností, které za dvacet šest let své existence nesčetněkrát prokázala. Naše jednotky a naši příslušníci participovali v plnění celé řady úkolů na území České republiky i v zahraničí. Na našem území to byly zpravidla mimořádné události spojené s řešením přírodních katastrof a jejích následků, tedy například povodní. Posilujeme jednotky Policie České republiky při řešení mimořádných bezpečnostních opatření. V zahraničí jsme působili a působíme na třech světových kontinentech. Prakticky lze konstatovat, že máme neustále nějakou jednotku nebo jednotlivce nasazené mimo území České republiky. To vše vychází právě z našich hlavních úkolů, které lze zobecnit na úkoly plněné při operačním nasazení, nebo v rámci posílení Integrovaného záchranného systému. Naše úkoly vyplývají z předurčení jednotky, aliančních závazků a aktuálních potřeb. Veškeré naše úsilí je soustředěno na dosažení co nejlepší úrovně připravenosti na výše uvedené.

Jak náročným výcvikem musí zájemci o službu projít, než si mohou obléknout vaši uniformu? 

Každý zájemce o službu v Armádě České republiky musí projít standardním přijímacím řízením, které zahrnuje zdravotní prohlídku, fyzické testy a absolvování kurzu základní přípravy, kde se „z civilisty stává voják“. U nás každý nováček musí ještě absolvovat doškolovací intenzivní výcvik, v němž se seznámí se specifiky služby u dané jednotky, se standardními operačními postupy, různými druhy přípravy a podobně. Následně je zapojen do běžného výcviku jednotky společně se zkušenými vojáky. Voják může být připraven pro plnění úkolů v zahraniční operaci v řádu měsíců od nástupu do služby. Podstatné jsou individuální schopnosti jednotlivců.

Jak u vás vypadá běžný den? 

Neřekl bych, že je nějaký den v armádě „běžný“. Řídíme se nastaveným harmonogramem, respektive plánem činnosti. Víme tedy kdy je jaká porada, kdy máme tělesnou přípravu, z plánu víme, kdy budou střelby, pochod, dvoutýdenní cvičení, odborná shromáždění apod. Přesto lze říct, že každý den přináší něco nového, což řada z nás považuje za jeden z pozitivních aspektů naší práce – je různorodá a není mnoho prostoru pro rutinu a stereotyp. Nejčerstvějším příkladem bylo přijetí opatření z důvodu šíření Covid-19 a řešení úkolů, které nám byly v této souvislosti stanoveny. Nebylo to nic plánovaného, ale zároveň nás to nijak neparalyzovalo. Všichni řešili stanovené úkoly ve své působnosti, jako by se jednalo – s nadsázkou řečeno – o rutinní výcvik. Pro přiblížení bych to analogicky přirovnal k hasičům – každý požár, autonehoda, spadlý strom, únik chemických látek a tak dále jsou naprosto odlišné, ale jednotka je vycvičena situaci vyřešit, i když je různého charakteru nebo rozsahu. V běžném životě jednotek je hlavní náplní výcvik. Ne nadarmo se říká „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Každá jednotka má přesně definovaný plán výcviku, který zahrnuje celé spektrum druhů příprav jako je střelecká příprava, taktická příprava apod. To portfolio je poměrně bohaté. Obecně se snažíme postupovat od jednoduššího ke složitějšímu a závěrem je vždy nějaká hodnotící fáze, která nám ukáže aktuální připravenost jednotky. Jsme dobří v plánování a organizaci, takže naši vojáci přesně vědí, kdy a kde bude probíhat jaká činnost, v jakém rozsahu a jaké mají mít vybavení.

Vaše motto zní: Tam, kde jiní nestačí. Kde jste měli v posledním období šanci ho naplno prožít? V jakých misích nyní muži z vaší brigády působí? 

Naše motto je odrazem ducha jednotky, tedy právě přístupem k plnění stanovených úkolů. Je to heslo v nejlepším slova smyslu motivační a jsme na něj hrdí, stejně jako na celou jednotku. To nás nejen spojuje, ale také buduje vzájemnou důvěru, i důvěru ze strany veřejnosti, která se na nás vždy může spolehnout. Jedním příkladem za všechny byly poslední povodně. Než jsem, coby velitel bojové roty, obvolal své vojáky, aby se kvůli povodním v neděli dostavili do práce, někteří volali sami s tím, že by rádi pomohli a že jsou připraveni kdekoliv pomáhat a mají zabalené věci na dva týdny „venku“. Podobně tomu bylo i u jiných jednotek naší brigády a chci věřit, že to tak bylo a bývá napříč celou naší armádou. Tohle ovšem není soutěž, každý se podílí svou měrou, když je to potřeba. V rámci zahraničních operací jsme aktuálně plnili a plníme úkoly v Litvě, Lotyšsku, Mali a Afghánistánu. Historicky jsme se podíleli na plnění úkolů téměř ve všech zahraničních operacích, na kterých Armáda České republiky participovala.

Působnost vaší brigády je úzce spojena s logistikou a mechanizací. Sám u brigády působíte už patnáct let. Co se za tu dobu ohledně vybavení a technologií změnilo? 

To je velmi široké téma, ale pokusím se problematiku alespoň nastínit. Naše brigáda píše šestadvacetiletou existenci s tím, že začínala s výzbrojí a technikou poplatnou své době. Tenkrát to tedy byla zpravidla ruská, respektive letitá československá technika a výzbroj. Následným vstupem České republiky do NATO pochopitelně vyvstaly určité nároky našich aliančních partnerů na naše schopnosti, možnosti, a tedy i vybavení. Pro zajištění určité kompatibility bylo nutné například přezbrojit jednotky z ráže 7,62 mm na NATO ráži 5,56 mm, pistolový náboj na NATO ráži 9×19 mm a podobně. Dále bylo nutné obměnit morálně zastaralá vozidla UAZ, BVP-2, PV3S a další. Z hlediska zmíněné logistiky máme úplně nové polní dílny a vyprošťovací vozidlo, obojí na podvozku nové TATRY 815-7. Přešli jsme na praktičtější kontejnerovou přepravu materiálu pomocí vozidel TATRA 815-2 Multilift. Za posledních deset, patnáct let tak byla naše brigáda zásadně modernizována. V oblasti bojových vozidel především vozidly Pandur 8×8 II v osmi modifikacích a dále osobními terénními vozidly Land Rover, novými vozidly TATRA v několika modifikacích a pochopitelně zbraněmi, právě pro zmíněné přezbrojení na NATO ráže. S tím vším souvisí také spojovací a pozorovací prostředky, osobní vybavení každého vojáka nevyjímaje. Modernizováno tedy bylo takřka všechno a modernizace plynule pokračuje dál. Letos jsme převzali zcela nové typy vozidel Pandur 8×8 II, které nahrazují starší techniku a umožňují komfortní zabezpečení spojení a datového toku pro prvky velení a řízení činnosti jednotek. Obecně lze konstatovat, že v současné době máme to nejmodernější, co má Armáda České republiky k dispozici.

Jak se s ohledem na nové technologie změnil výcvik? 

Samozřejmě, i výcvik prošel zásadní proměnou. Především mnohaletá spolupráce se zahraničními partnery nám poskytuje dostatek informací o aktuálních potřebách a požadavcích. Nejenže se slaďují standardní operační postupy v rámci alianční spolupráce, ale zásadně se rozvíjí a zdokonalují výcvikové metody, které vytváří podmínky stále více bližší reálným situacím. Naše brigáda má krom jiného špičkovou střeleckou přípravu. Doby střeleb na papírový terč jsou dávno tytam. Od posledního vojáka po velitele brigády je každý voják minimálně jednou za měsíc na střelnici a driluje střelbu z obou svých osobních zbraní, z nestandardních poloh a řeší nestandardní terčovou situaci. Vrcholem střelecké přípravy je každoroční střelecká soutěž se zahraniční účastí Svatováclavský Pohár. Jedná se o nebývale náročnou střeleckou soutěž sestávající z náročné trasy, během které je každý cvičící, respektive tým vystavován nejen střeleckým úkolům, ale musí poskytnout zdravotní pomoc a odsun raněného kolegy, vyhodnotit letecké snímky, asistovat minometnému prvku a podobně. Letošní ročník se bohužel z pochopitelných důvodů nekoná. K výcviku také stále více využíváme počítačovou simulaci, a to nejen u nás, ale i na zahraničních cvičení s aliančními partnery. Prostoru pro progres je přesto stále dostatek.

Příslušníci vaší brigády se účastní zahraničních misí, sám jste byl v roce 2009 v Afghánistánu. Co vás motivovalo přihlásit se na misi? A co jste měl na starosti?

Účast na zahraniční operaci každý voják vnímá jinak. V zásadě je to výzva ověřit si vlastní schopnosti plnit stanovené úkoly pod tíhou negativních aspektů, například mnohaměsíčního odloučení od rodiny a blízkých. Obrovskou výhodou u nás byla možnost bezplatného telefonického spojení, tedy možnost prakticky denně slyšet své blízké. Podobně jsem to vnímal i já. V té době jsem byl příslušník logistiky a měl jsem na starosti zbraně, munici a mezinárodní leteckou přepravu materiálu pro náš kontingent. Zvyknout si na nestandardní prostředí mi nedělalo přílišné problémy. Americké základny, na kterých jsme pobývali, mají zpravidla nastavený vysoký standard komfortu. Relativně bohatá nabídka jídel, čisté sociální zázemí, sportovní zázemí a lehátko ve stanu pro 80 lidí. Co víc si přát? Pochopitelně je komfort jednotlivých základen poplatný tamějším podmínkám. Nasazení v zahraniční operaci mi v každém případě otevřelo oči. To, co jsme cvičili v lesích výcvikových prostorů, jsem rázem řešil reálně. Činnost byla v zásadě stejná, ale mysl je zatížena faktem, že se nejedná o simulaci. Riziko spojené například s raketovými útoky na základnu se stane časem rutinou, přesto to každý respektuje a určité obavy jsou na místě.

Letošní rok je pro vaši brigádu v mnoha ohledech zásadní. Co se u vás bude měnit? 

Milníkem jsou bezpochyby strukturální změny jednotek. Všechny naše jednotky prošly poměrně zásadními organizačními změnami. Asi nejzásadnější změnou bude odchod 43. výsadkového praporu ze struktury brigády do přímé podřízenosti Velitelství Pozemních sil k 1. říjnu 2020, a to za současného vzniku Výsadkového pluku. Brigáda tak bude nově postavena na třech bojových praporech (41. mpr, 42. mpr, 44. lmopr – poz. red.) s výhledem úplného přezbrojení na vozidla Pandur 8×8 II, tedy i u 44. lehkého motorizovaného praporu. Ten má v současné době jako hlavní bojovou techniku lehká obrněná vozidla IVECO. Dále budou v letošním roce jednotky brigády průběžně doplněny o další, již zmíněné nové typy vozidel Pandur 8×8 II, proběhne přezbrojení na nové ruční zbraně, budou dokončeny dodávky balistické ochrany jednotlivce. Právě byla dokončena také velká rekonstrukce nové ubytovny v žatecké posádce a další rekonstrukce se realizují. Posouváme se opravdu ve všech oblastech.

Medailonek 

kpt. Štěpán Malast

V roce 1999 nastoupil na vojenskou akademii, kde studoval obor zbraně-munice. Později nastoupil na Velitelství Doupova, kde působil ve skupině logistiky a následně u strážní roty. Od roku 2005 je v Žatci u 4. brigády rychlého nasazení. V roce 2009 byl šest měsíců v Afghánistánu, kde měl na starosti zbraně, munici a mezinárodní přepravu.