Kolegyně a kolegové,

v proudu času jsme dospěli do bodu, který v kalendáři tradičně nazýváme svátky velikonočními. Zvláštností tohoto bodu je to, že není bodem pevným, nýbrž pohyblivým.

V souvislosti s přiblížením těchto svátků je mi ze strany vojáků a vojákyň často kladena otázka: “Jsou důležitější Velikonoce, nebo Vánoce?“.  Je to podobné, jako byste si položili otázku: „Který orgán v lidském těle je důležitější?“. Odpověď je velmi jednoduchá. Žádný. Pro správné fungování těla jsou všechny nezbytné. Jeden bez druhého sám o sobě nic nezmůže. Tak je to i s významem jednotlivých svátků – jeden bez druhého by ztratil smysl.

Na velikonoční události je možné nahlížet v několika rovinách. Pro křesťany je to nezasloužená milost plynoucí ze zástupné oběti Ježíše Krista, která usmířila člověka s Bohem. Velikonoce jsou příběhem o strachu mocných, utrpení nevinných a naději pro všechny.

Velikonoční příběh, ačkoliv se odehrál před dávnými lety, nás i dnes může poučit. Stačí číst mezi řádky.

Například o vrtkavé přízni davu. Dnes bychom spíš řekli veřejného mínění. Na Květnou neděli Ježíš vjíždí do bran Jeruzaléma na oslátku. Dav ho nadšeně vítá a provolává mu slávu, ale o 5 dní později, na Velký pátek, je všechno docela jinak. Dav křičí plný hněvu: „Ukřižujte ho!“.

 „Co ten člověk provedl tak hrozného, že měl být ukřižován?“. Vlastně nic, byl bez viny, mluvil o království pokoje a lásky, které není z tohoto světa a o Bohu jako svém nebeském Otci. Ze situace v Jeruzalémě bylo zřejmé, že Ježíšovým výrokům naslouchá stále více lidí. Jedni ho považovali za proroka, jiní za možného vůdce povstání proti Římu. Výroky o Bohu proti sobě popudil „zbožné“ Židy, kteří v něm viděli rouhače. Svými slovy o království zase vyděsil římského místodržícího a „loutkového“ krále Izraele. Tím se stal nebezpečným. Bylo třeba exemplárního trestu pro uklidnění situace.

Římané v celém příběhu sehrávají velmi negativní roli. Jsou okupanty, zástupci nejmocnější říše tehdejšího světa, a to říše velmi rozpínavé. Svojí moc prosazují pomocí násilných akcí armády i skrze zástupce místní vládnoucí dynastie, kteří Římu ochotně pomáhali výměnou za udržení své moci.

Na vysvětlenou – ukřižování bylo způsobem popravy, který byl v tehdejším Izraeli určen vrahům apod. Šlo o brutální způsob, jak odsouzenci maximálně prodloužit utrpení před samotnou smrtí. Římané jej propracovali tak, aby smrt nastala až po několika hodinách a odstrašující dopad na přihlížející byl co největší.

Těch několik volných dní využijme jako prostor pro naše nejbližší. Můžeme být spolu s nimi a uvědomit si potřebu a důležitost vzájemné blízkosti. Člověk je svou podstatou bytost sociální, tedy společenská. Potřebuje sdílet své radosti, ale i starosti s jiným člověkem. Je pouze na Vás, jak využijete svůj čas.

kapitán Pavel Brichta, kaplan 4. brigády rychlého nasazení