Vážené kolegyně a kolegové,

v nezastavitelném toku času jsme, stejně jako minulý rok a roky předešlé, pomalu došli ke konci období, které nazýváme adventem. Je to čas předcházející svátkům vánočním. Slovo advent pochází z latinského adventus – příchod a označuje dobu příprav na již zmíněné svátky vánoční. Ke každému z velkých církevních svátků, které patří do naší tradice, se váže vyprávění příběhů s daným svátkem souvisejících.

U svátků vánočních je to příběh zrození. Jako v každém vyprávění i v tomto případě v něm vystupuje mnoho postav, jsou zde popisovány „kulisy“ a reálie. Do značné míry tak záleží na vypravěči, co vybere jako hlavní téma a rozvine ho. V posluchačích to pak vyvolává dojem, že příběh, který poslouchají, je nadčasový, a že je aktuální i v současnosti.

V letošním roce bych si z celého příběhu o zrození vybral skupinu pastevců.

Zřejmě Vám teď po tváři přeběhl lehký úsměv a sami sebe se ptáte po smyslu a cíli mé volby. Nuže poslouchejte.

Pastevci nejen v době, kdy se odehrává biblický příběh, byli obyčejní lidé stejně tak, jako jsme i my.

Každý z nich měl své stádo, o které pečoval, hledal pro ně nejlepší místa pro pastvu a snažil se, aby se jeho stádu dařilo co nejlépe. To ale nebyla jeho jediná úloha. Dost často se stávalo, že se jeho stádo stalo terčem útoku vlka nebo jiné šelmy. A zde se musel o bezpečnost svého stáda postarat s holí v ruce a ochránit ho. V tom jsou naše role stejné. I my ochraňujeme naše spoluobčany a území, kde žijí, naší službou, ke které jsme se přísahou zavázali, je jejich obrana před vnějším ohrožením. Stejně jako stádo hledí na svého pastýře s důvěrou, tak podobně nás sledují občané České republiky.

Další co je pro nás vojáky a vojákyně shodné s pastýři je to, že jsme často vzdálení od svých nejbližších. Toto odloučení vyplývá z naší služby pro druhé. Pro nás i pro naše nejbližší bývá loučení kvůli výkonu služby těžké, avšak naše návraty k nim jsou radostné.

Nikdo z nás v tuto chvíli nedokáže předpovědět, jak se bude situace v příštím roce vyvíjet, kam a na jak dlouho nás naše služba odloučí od našich nejbližších. Prožijme tedy zbytek adventu a vánoční svátky společně s těmi, na kterých nám záleží nejvíc. Zbytečně si sami nenavozujme stresové situace tím, na co všechno jsme zapomněli nebo co jsme nestihli. Ten největší dar Vánoc je totiž v blízkosti s těmi, které milujeme.

Myslíme i na naše kolegyně a kolegy, kteří jsou v souvislosti se svojí službou vzdáleni od svých rodin v zahraničních operacích.

kaplan Velitelství 4. brigády rychlého nasazení

kapitán Pavel Brichta