Vážení kolegové a kolegyně,

vývoj současné situace a přijímaná opatření nutně evokují ke srovnání s počátkem letošního roku, kdy jsme byli upřímně řečeno zaskočeni pandemií související s onemocněním COVID – 19.

Bylo to pro nás něco nového, nečekaného. Rychlost realizace operace OKO, nástup chytré karantény, minimalizace výcvikových aktivit a následně přechod na směnný výkon služby vyvolával nutně jeden velký otazník „co se vlastně děje“ a „jaký bude tento rok“. Musím s hrdostí konstatovat, že všechny úkoly byly splněny beze zbytku a jsem přesvědčen, že 4. brigáda rychlého nasazení výrazně přispěla k pozitivnímu vnímání Armády České republiky veřejností. Na druhou stranu plánování, rychlé operativní reakce na vzniklé požadavky, systematičnost a preciznost plnění úkolů, to je podstata naší činnosti a v jistém slova smyslu je to přesně to, na co se sice za jiným účelem, ale připravujeme. To co bychom zužitkovali při plánování a řízení boje, jsme rychle transformovali do boje s jiným, v mnoha ohledech nebezpečnějším a nepředvídatelnějším nepřítelem.

Asi jsme stejně jako většina společnosti s úlevou přivítali rozvolnění opatření v průběhu léta s vidinou návratu k naší rutinní činnosti, avšak celá řada z nás nebyla přesvědčena, že se jedná o konečný stav a s jistými pochybnostmi a obavami očekávala, zda přijde druhá vlna, nebo jaký bude další vývoj.

Bohužel se naplnil černý scénář a situace se vyvinula tak, jak jsme nechtěli a upřímně si ani nedovedli představit. Především ve vztahu k číslům, která jsou presentována, a se kterými se potýkáme nejen v rámci České republiky, ale již také u jednotlivých útvarů, si myslím, nebo spíše doufám, že nastal čas, kdy si každý příslušník 4.brn uvědomil celkovou závažnost situace.

Toto konstatování má sice charakter obecné proklamace, ale osobně bych si přál, aby celospolečenská závažnost rezonovala v mysli opravdu každého vojáka. Růst pozitivních případů i stávající reprodukční číslo jsou alarmující. Zatímco v průběhu jara nebyl u 4.brn pozitivně testovaný voják, teď je stav diametrálně odlišný, což vnímáte v rámci vašich útvarů a jednotek.

Chtěl bych osobně apelovat na každého příslušníka 4.brn. Jsme zde proto, abychom ochránili sebe, své rodinné příslušníky, ale především si zachovali bojeschopnost a schopnost pomoci, když to bude potřeba. To je zcela klíčové. Je nutné si uvědomit, že pokud bude potřeba, bude 4.brn, stejně tak jako celá AČR, logicky nasazena k výpomoci v civilním sektoru. Toto bude realizováno rychle, operativně a s požadavkem na maximální efektivnost. V mnoha případech budeme plnit úkoly v oblastech, které jsou pro nás nové, a na které jsme nebyli cvičeni. To ale není problém. Dokážeme se adaptovat s vědomím, že to neděláme pouze pro sebe. Jsem přesvědčen, že pokud nebude chybět vůle, jsme schopni splnit téměř jakýkoliv úkol.

Toto vše se nám však nepodaří, pokud si opravdu neuvědomíme závažnost situace a roli 4.brn v celém procesu. Nepodaří se mám to bez vysoké úrovně osobní zodpovědnosti a za dodržování všech předepsaných opatření, bez nutné sebekázně a bez vnímání a pochopení role 4.brn v možném řešení situace. Zde již není prostor pro osobní zájmy a preference, ty musí ustoupit zájmům vyšším, tedy zvládnutí situace ve všech oblastech společnosti.

Chceme chodit normálně do zaměstnání, chceme se bavit, chceme, aby naše děti chodily do škol, do kroužků a nemusely sedět doma. Chceme navštěvovat rodinné příslušníky, prostě chceme normálně žít.

Bude to něco stát, ale domnívám se, že za „trochu“ toho nepohodlí to stojí. Zvládli jsme situaci na jaře a není důvod nevěřit, že bychom ji nezvládli teď. Proto jsme si vybrali toto povolání, a proto jej s hrdostí děláme. Doufám, že i toto nelehké období překonáme se ctí. Děkuji vám všem.

Velitel 4. brigády rychlého nasazení
plukovník gšt. Josef Trojánek