Rozhodli jsme se vám na našich stránkách postupně představit jednotlivé velitele našich bojových praporů. Abyste měli možnost blíže poznat tyto klíčové funkcionáře i po osobnější stránce, položili jsme každému z nich deset stejných otázek. 

Posledním osloveným velitelem praporu, kterého bychom vám rádi v letošním roce představili, je velitel táborského 42. mechanizovaného praporu podplukovník Daniel Cekul.

Podplukovník Daniel Cekul vstoupil do armády celkem dvakrát, což objasňuje ve své odpovědi na první otázku. Poprvé to bylo v roce 1982, kdy se stal posluchačem Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, kterou o čtyři roky později úspěšně absolvoval. První roky své kariéry velel přepravní výsadkové rotě 6. ženijního praporu a následně od roku 1988 vykonával funkci zástupce velitele praporu tamtéž. Na konci roku 1990 se stal zástupcem velitele skladu organizačního prvku, kde po necelých dvou letech svou dosavadní kariéru na více než deset let přerušil. V roce 2002 se Daniel Cekul rozhodl posílit řady vojáků pomáhajících během devastujících povodní a po opětovném vstupu do armády začal velet speciální záchranné rotě 2. záchranného praporu, v podřízenosti 15. ženijní záchranné brigády. Ve velitelských funkcích u záchranných jednotek působil až do roku 2008, kdy převzal velení 2. pěší roty Organizačního celku pro vytvoření 44. lehkého motorizovaného praporu v Jindřichově Hradci a definitivně tak spojil svou následující kariéru s 4. brigádou rychlého nasazení. Pěší rotě jindřichohradeckého praporu velel až do roku 2014, kdy po dobu jednoho roku působil na oddělení plánování Velitelství 4. brigády rychlého nasazení v Žatci. Od začátku roku 2015 vykonával funkci zástupce velitele 42. mechanizovaného praporu, kterému od března 2018 velí.

Podplukovník Daniel Cekul za svou kariéru absolvoval zahraniční operaci na území Afghánistánu a několik odborných kurzů. Hovoří anglicky.

Pane podplukovníku, rád bych vás blíže představil nejen našim vojákům, ale i zájemcům o naši brigádu a podřízené prapory. Sepsal jsem několik otázek, na které by mohly být vaše odpovědi atraktivní a mohly by tak dokreslit vaši osobnost i z jiného než služebního pohledu.

1) kdy a kde jste vstoupil do armády a co pro vás bylo hlavní motivací pro vstup do armády?

Do „armády“ jsem poprvé vstoupil v roce 1978 ve 13 letech tím, že jsem se přihlásil na vojenské gymnázium v Banské Bystrici a přiznám se, že mojí hlavní motivací tenkrát bylo to, že tam budu mít možnost cvičit karate. Podruhé jsem se do armády vrátil v roce 2002 krátce po katastrofálních povodních a to z důvodu, že jsem se chtěl aktivně účastnit pomoci obyvatelstvu při odstraňování následků.

2) měl jste, nebo máte v rodině vojáka z povolání?

Můj otec se zúčastnil bojů ve 2. světové válce jako partyzán, poté byl požádán o vstup do československé armády, kde několik let působil u pěchoty v hodnosti kapitána a moje manželka je taky vojákyně, takže jsme v podstatě vojenská rodina.

3) nakolik se vaše současné zařazení liší od vašich ambicí při vstupu do armády, chtěl jste být jednou velitelem bojového praporu? Pokud ano, naplňuje Vás tato funkce?

Myslím, že v začátcích vojenské kariéry jsem o tom vůbec neuvažoval a tak nějak jsem se hledal i ve vojenské odbornosti. Vystudoval jsem ženijní obor na vysoké vojenské škole ve Vyškově, protože mě lákalo potápění, ale skutečné naplnění mi přineslo až převelení k 4. brigádě rychlého nasazení v roce 2008. Od prvního dne mě ta práce neuvěřitelně bavila a dnes je pro mě velkou ctí, že jsem jedním z velitelů praporu právě u této brigády, navíc u 42.mechanizovaného praporu, který je od počátku jedním z jejích pilířů.

4) co z pozice Velitele praporu vnímáte jako největší přínos, popřípadě výzvu v profesním aosobním životě?

Možnost přímo ovlivnit směřování a chod praporu, společně se svými podřízenými se podílet na zvyšování bojových schopností jednotky a na zavádění efektivních a moderních způsobů přípravy a výcviku.

5) v průběhu vaší kariéry jste jistě absolvoval řadu zahraničních aktivit – kde jste byl služebně nejdál od domova a na jak dlouho to bylo? (v případě ZO jak vnímáte jejich roli v rámci AČR a co je podle Vašeho názoru jejich největším přínosem?)

Služebně nejdál jsem byl šest měsíců v zahraniční operaci v Afganistánu, působil jsem tam s kolegy ze 43.vpr v rámci mentorského týmu, kde jsme pomáhali s výcvikem ANA a zúčastňovali se s nimi i bojových operací. Poznal jsem tam skvělé lidi, jak z řad našich vojáků, tak i Afgánců. Přínos těchto ZO je nesporný, situace, kterými tam naši vojáci prochází, zvyšují obrovským způsobem jejich taktické schopnosti a zkušenosti.

6) průběh služby profesionálního vojáka často doprovází zařazení na služebním místě, které přímo nesouvisí s vystudovanou odborností, nebo hůř nesouvisí s osobními ambicemi ve vztahu k průběhu služby – je ve vašem profesním životopisu něco, co byste s klidným svědomím označil jako “zbytečnou zkušenost”, resp. něco, co byste pro výkon současné funkce úplně nepotřeboval zažít a naopak něco, co byste dnes uvítal “mít za sebou”?

Nemohu říct o ničem ve svém životě jako o zbytečné zkušenosti, všechno má svůj smysl, i když to třeba v danou chvíli tak nebereme. Za největší překážku při výkonu funkce považuji přehnanou byrokracii a přebujelou administrativu, ale s tím se potýkáme ve všech sférách. V současné době bych asi nejvíce uvítal, kdybychom již měli vyřešen problém se šířením onemocnění COVID-19, a mohli se naplno vrátit k normálnímu fungování společnosti.

7) kde je místo, kterému říkáte domov a jak často se vám ve vztahu k výkonu zastávané funkce daří být “doma”?

Bydlím v malé vesničce nedaleko Jindřichova Hradce, takže je to na denní dojíždění sem do Tábora, i když čas strávený na cestě není zanedbatelný. Ale takto to má i spousta mých podřízených, kteří rovněž dojíždí.

8) jaké pěstujete koníčky a kolik času vám na ně zbývá?

Můj život již od mládí nejvíce ovlivňuje karate, na trénink si musím najít čas pokud možno každý den, i kdyby to mělo být v deset večer. Rád si vyčistím hlavu jízdou na motorce, mám rád také potápění, ale na to mi zbývá více času v zimě, když se nedá jezdit a není tolik práce kolem domu.

9) mohl byste, pokud to není příliš osobní, zmínit vaše nejpříjemnější a nejméně příjemné zkušenosti vaší kariéry?

Příjemných bylo mnoho, mám radost vždy, když se nám jako praporu něco povede, když všichni zabereme a zatáhneme za jeden provaz. V tomto roce byla pro nás velkou poctou návštěva předsedy vlády ČR Andreje Babiše v doprovodu ministra obrany a NGŠ. Naopak nejtěžší chvíle jsem zažil v srpnu 2018, po úmrtí třech našich vojáků v Afganistánu.

10) máte něco jako “MUST HAVE LIST”, tedy cíle, kterých chcete ve své kariéře ještě dosáhnout?

Jsem ve věku, kdy je již rozumné začít uvažovat o ukončení vojenské kariéry, takže na konci roku 2021 bych chtěl předat svému nástupci 42. mechanizovaný prapor v perfektní kondici a kvalitně připravený k plnění náročných úkolů.