8. ročník Svatováclavského poháru má své vítěze – 4. brigáda rychlého nasazení Žatec

Svatováclavský pohár (SVP) není jen střelecká soutěž, ale především výkladní skříň výcvikových možností, které jsou se střelbou přímo spojené. Osmý ročník tradičně náročného klání, pod hlavičkou 42. mechanizovaného praporu Svatováclavského, nebyl výjimkou. Mnohaměsíční přípravy, dva týdny výroby překážek pro střelecké úlohy, 170 členů organizačního týmu a osmdesátka soutěžících je strohý výčet toho, co letošní ročník definovalo.

Samotné zahájení soutěže bylo netradičně již v neděli, v tzv. nultý – “nestřelecký” den, během něhož se všichni účastníci zaregistrovali, absolvovali poučení ke všem soutěžním zbraním i k samotným pravidlům. Organizátoři soutěže tuto variantu zvolili s odkazem na zkušenosti z předchozích ročníků, kdy se se stále narůstající komplexností a rozsahem soutěže počítá každá minuta.

“Kapacitně i časově jsme na hranici možností. Soutěž už není kam nafukovat. Máme hromadu nápadů “v šuplíku”, které plánujeme realizovat v následujících ročnících. Akce by se ovšem mohla rozšířit o mezinárodní workshop střeleckých instruktorů, kde bychom se vzájemně obohatili o výcvikové metody a přístup ke střeleckému výcviku obecně. Plánů máme hodně,” shrnuje současnou úroveň SVP hlavní organizátor a rozhodčí nadpraporčík Michal Baka.

Soutěž začala “zahřívacími” střeleckými položkami, kterými si prošly všechny týmy první den. Položky spočívaly ve střelbě z různých pozic na vozidlech. Následoval cyklus tří nocí a tří dnů, ve kterých se všechny týmy postupně prostřídaly na padesátce stanovišť. Na každém je čekala střelecká úloha “s příběhem”. Např. konvoj najetý do minového pole postavil soutěžící do situace, kdy se museli dostat s materiálem (bedna s minometnými granáty) ze zničeného vozidla po střeše a dále se vracet na konec kolony po vyjetých kolejích v minovém poli. Dále museli prolézt vrak vozidla a překonat poškozenou těžkou techniku. To všechno za současného plnění střeleckých úloh. Letošní specialitou byla střelecká položka na vodní nádrži Loutka. Tady si někteří poprvé zkusili neopren a potápěčskou výstroj. Pomyslným kamenem úrazu byla střelba v pyrotechnickém obleku, který nejen ztěžoval samotnou manipulaci se zbraní, ale především komplikoval míření skrze silný štít přilby.

“O samotnou soutěž vlastně vůbec nejde. Hlavní myšlenka celé této akce je ukázat lidem výcvikové možnosti, které mohou snadno aplikovat do přípravy svých jednotek. Organizátoři i soutěžící si odnáší nové zkušenosti, které mohou celkem snadno zakomponovat do současného formátu střeleckého výcviku. To považuji za největší benefit této akce,” vysvětlil nadpraporčík Baka.

Každým dnem všem soutěžícím viditelně docházely síly. Měli minimum spánku a každá disciplína byla fyzicky velmi náročná. Řada položek spočívala v pohybu ve stísněném prostoru. Ať už se jednalo o tunely, nakryté okopy nebo kulisy půdních zástaveb s komplikovaně umístěnými střílnami. Do toho všeho se v průběhu týdne měnily klimatické podmínky. Nebylo dne ani noci, aby alespoň hodinu vydatně nepršelo. S tím ovšem soutěžící museli počítat. Odměnou jim byly získané zkušenosti.

“Věděl jsem, že to bude náročné a nemýlil jsem se. Disciplíny byly skvěle vymyšlené a rád jsem si vyzkoušel zbraně, které jsem dosud nedržel v ruce. Ale těším se domů,” zhodnotil svou účast v soutěži rotný Š. N.

Poslední den končil podobně, jako dny předchozí. S jedním zásadním rozdílem. Pro soutěžící přišla vytoužená chvilka pohody a pro organizátory náročné sčítání bodů a hodnocení plnění jednotlivých položek. Kolem 18. hodiny bylo definitivně rozhodnuto. Organizátoři SVP sestavili celkové hodnocení a připravili ceny. O hodinu později byly vyhlášeny výsledky a ti nejlepší si stoupli na bednu. A jak to všechno dopadlo?

Pořadí týmů: